Tak došlo na ty slavné časy a přijeli za mnou kamarádi z Prahyyyy (těžko říct, jak se správně vyjádří nyny pražský přízvuk), což kromě radosti a natěšení přineslo i pořádnou dávku stresu a já nebyla schopná pořádně spát. Na kolej se totiž nesmí vodit cizí lidi. Teda vodit se můžou, teoreticky asi i můžou zůstat celou noc, ale nesmí tu spát. Protože moje největší rebelství byla (když nepočítám opití se před ústní částí zkoušky a následné chichotání a snažení se nepozvracet zkoušejícího) krádež toaletního papíru, tak jsme se trochu bála. Ostatní se snaží propašovat na pokoj jednoho člověka, který se vmísí mezi ostatní a nikdo si ho nevšimne. Jenom já (východní Evropa, no) jsem na pokoj pašovala lidi tři. Ale byli nenápadní jako pára nad hrncem a vmísili se mezi ostatní. Teď ještě nenarazit na uklízečku, až budeme po snídani odcházet, a bude všechno v pohodě. Vyrážíme směr Ženeva a budeme se je snažit ukecat, aby nás vzali na prohlídku CERNu, i když nemají místo. Tak jsem na nás zvědavá. A nejdu dneska do práce. Rebel, to říkám pořád.
Žádné komentáře:
Okomentovat