úterý 16. srpna 2011

...

dnesek byl pomerne uspesny. koupila jsem si mango. pokus se mi nepovedl, ale aspon mi neumrely kontroly. takze uz vim, co mi neskodi. ted jenom prijit na to, co delam spatne. a nebo ne. a mam termin na statnice. 9.9. vypada to jako stastne cislo (o posledni termin byl samozrejme boj, vsude jinde jsou jeste volna mista; tak doufam, ze nebudu vypadat jako lemra a budizknicemu).no a to je asi vse. jdu domu. ceka na me pradelna.
jo a ukradla jsem toaletak. uz druhy. kdo ho krade u nas, nevim. elise nakonec vymekla. ale vymenili mi povleceni na periny, takze ted spim v cistym. same zajimave veci.

pondělí 15. srpna 2011

olihen beznadeje

pul desaty pryc, 14 hodin v praci a (pro zmenu) zadne vysledky. uz mam pred sebou jenom pokus v patek a v pondeli. no to jsem zvedava, co mi zitra vedouci rekne, az se vrati. a to jsem si rikala, jak to dneska vypada krasne (oproti pokazenemu patku). 

no nicmene kdyz uz nic jineho, tak jsem si uzila vikend a predvikend diky navsteve. bylo toho tolik, co jsme delali, ze ani nevim, kde zacit a kde skoncit, tak asi jenom tak - byla jsem na trhu, mela vino, spoustu syru


skorotancila na ulici



jela jsem po dlouhe dobe v aute, ucila se ovladat navigaci, chvalila paju jak krasne ridi (i kdyz jela na cervenou), videla cern, malem se poblila na necem takovym (sice to nebylo tak straslivy, ale i tak to malem vyvolalo slzy odevzdani; bylo mi tak spatne, ze jsem nemela chut se na to divat, natoz to fotit. ale mam oficialne potvrzene, ze na tohle jsem uz stara.) protoze tohle bylo malo hardcore


byla v CERNu, nekoupila si tam krasnou ruzovou mikinku Accelerating science, mela fondue (poprve a naposled), navstivila Luzern (prima) a Zurich (ne tak prima; den a noc predtim tam probihala techno party, tak to bylo vsechno takove pocurane), zjistila, ze frappe nechutna jako kafe (huraaa), usnula v devet vecer a probudila se v 6.30. Cimz jsme se dostali zpatky ke 14 hodinam v praci a kruh se uzavrel. Jdu se pobalit a domu. Cekaji tam na me svestky s kozim syrem. Teda necekaji, ty mam tady, ale doma je snim.
Jo a udelala jsem si cuketu s kozim syrem, diky Tino. Naprosto dokonale. A i predpecena cuketa s vajickem moc dobra.

Za necelych 12 dni uz jedu domu, tak se snazim prijit na to, co mi bude chybet. A krome ovoce a zeleniny (hlavne dobreho lilku) to asi bude i klimatizovana mhd. Vic zatim nevim. Ale treba na neco prijdu. Ted se nejvic tesim na ten okamzik, kdy nahazim vsechny kufry a tasky do autobusu, sednu na sedacku a bus se rozjede.



středa 10. srpna 2011

Cigánská maringotka

Tak došlo na ty slavné časy a přijeli za mnou kamarádi z Prahyyyy (těžko říct, jak se správně vyjádří nyny pražský přízvuk), což kromě radosti a natěšení přineslo i pořádnou dávku stresu a já nebyla schopná pořádně spát. Na kolej se totiž nesmí vodit cizí lidi. Teda vodit se můžou, teoreticky asi i můžou zůstat celou noc, ale nesmí tu spát. Protože moje největší rebelství byla (když nepočítám opití se před ústní částí zkoušky a následné chichotání a snažení se nepozvracet zkoušejícího) krádež toaletního papíru, tak jsme se trochu bála. Ostatní se snaží propašovat na pokoj jednoho člověka, který se vmísí mezi ostatní a nikdo si ho nevšimne. Jenom já (východní Evropa, no) jsem na pokoj pašovala lidi tři. Ale byli nenápadní jako pára nad hrncem a vmísili se mezi ostatní. Teď ještě nenarazit na uklízečku, až budeme po snídani odcházet, a bude všechno v pohodě. Vyrážíme směr Ženeva a budeme se je snažit ukecat, aby nás vzali na prohlídku CERNu, i když nemají místo. Tak jsem na nás zvědavá. A nejdu dneska do práce. Rebel, to říkám pořád.

úterý 9. srpna 2011

embryo v ruce

nic moc. konecne se mi povedlo to, ceho jsem se bala od zacatku. ale teda embryo mi nevypadlo z vejcete na stul, ale do dlane. do dlane bez rukavice, prpotoze jsem si potrebovala dobehnout na zachod a pak se mi uz nechtelo nandavat rukavici jenom na strceni vejcet do mrazaku, protoze prece nejsem tak nesikovna. takze asi tak. drhla jsem se mydlem, macela ruce v 70% alkoholu a asi mi brzo upadnou. coz je dobre, protoze sem stejne uz nikdy nejdu. asi budu zvracet.

pondělí 8. srpna 2011

xoxo

tak jsem prezila cestu domu. naonec jsem 20 vajec nedelala, jenom jsem udelala angio tem deseti, co jsem delala pres den. a asi jsem to zakrikla. vysledky nic moc. obzvlast jeden,  ve ktery jsem vkladala velky nadeje a o kterem jsem nadsene vypravela elise u obeda. tak ten, operenec blbej, mi umrel pred zakrokem. jako jedinej, samozrejme. ostatni meli aspon trochu slusnosti a umreli az pak. ale tak aspon jsem se pocvicila v prvni pomoci kurecich embryi, uz mi zadne nevykrvacelo. coz znamena akorat tak to, ze mi umiraji, ale  ted nevim proc. 

cestou domu (po 22) jsem na pul kilometru potkala 16 prostitutek. konecne. myslela jsem, ze to bude vetsi vzruso. nevypadaly moc spokojene. jediny plus je, ze mam oficialne potvrzeny, ze moje cerveny lakovky jsou 'ku*evsky'. jedna pani mela uplne ty samy, ale cerny. takze ty moje jsou asi jeste vic echt.

na koleji je dvoji pozdvizeni. pulka, ta zhyrala, hraje beer pong - dneska se asi fakt vyspim. druha pulka, ta zhrzena, resi zahadu mizejiciho toaletniho papiru! evidentne nejsem sama. momentalne je podezreni na uklizecce, protoze toaletak mizi vsude. zitra v 7.45 se otevira office naseho domaciho, rozhorcena elise si jde stezovat (od rana ji zmizelo celych pet roli. a jedny papirove ubrousky). nebojte se, o vyvoji situace vas budu informovat. xoxo.

jo a cern je zabookovanej az do rijna. coz je trochu nemile prekvapeni.

Fronta na mikroskop

Vzhledem k tomu, ze ja a muj japonsky kolega mame zakazano sahat na druhy mikroskop (ten, na kterem pracujeme, uz rozbity je) a yuki ten prvni prave pouziva, mam dlouhou chvili. Tak se ji snazim kratit. Od rana (10-16) jsem udelala 10 vajec. Dalsich 20 mi jich zbyva. Kdyz zacnu v 19 hodin, v kolik skoncim? Bohuzel se se mnou nikdo o praci delit nebude. Ale to nevadi, protoze dneska se mi povedly takovy pekny obrazky, ze jsem to beautiful vedouci i verila. A vypada to, ze se snad i konecne blizim k mete 1. Ale psst, at to nezakriknu.

Jinak se nic nedeje. Objednavam vejce, davam vejce do kurniku, delam do nich dirky a pak je tyram svetlem. A inkoustem. Vikend byl znacne liny. Pul dne v praci, pul dne v posteli. Chtela jsem jet v nedeli na Jungfrau (provetrat sve ruzove balerose do -3 stupnu a na snih), ale bylo tak hnusne, ze to nemelo cenu. Tak snad se mi do konce pobytu postesti jeden volny, slunecny den, kdyz uz jsem se rozhodla do toho ty penize investovat. 

Snad se da rict, ze si uzivam zivota na koleji (aspon teda doufam, ze tohle utrpeni je 'ono' a muzu si to odskrtnout ze svyho checklistu 'co udelat pred smrti' a uz to nikdy nezazit). Minuly tyden po nastehovani nove spolubydlici jsme spolu mely rozhovor na tema 'byla by fajn po sobe umyvat zachod a nadobi' a vypadalo to, ze je to neprijemnejsi pro me nez pro ni. Nicmene to melo efekt; nadobi nenechava ve drezu, ale u sebe v pokoji. Takze ted mam smulu a dostavam se do situaci, kdy nemam do ceho rano dat musli (a to jsem uz rezignovala na misky ci hluboke talire), protoze je vsechno u ni. Ve svetle techto udalosti jsem si rozmyslela rozhovor s dvema mladiky (cca 17), co se k nam nastehovali vcera. A nejen, ze zachod po pouziti je znovu nepouzitelny, ale nechavaji nahore i prkynko. Ale jeden neprijemny rozhovor mi stacil a mam obavu, ze by si do pokoje odstehovali i zachod. Minimalne tam asi berou toaletak, ktery tam konstantne dodavam, jinak si rychlost jeho mizeni neumim vysvetlit. Uz jsem klesla i tak hluboko, ze jsem roli ukradla v budove, kam chodim na obed a ktera je na druhym konci campusu. Aby na me nepadlo podezreni. Aneb hlavne nenapadne.

pátek 5. srpna 2011

Růžové sněhule

Tak jsem konečně našla trochu času na další zápis do deníčku (= přemohla jsem lenost). Od posledně se toho stalo tolik, že na něco určitě zapomenu. 

Vaječné zážitky:

  • za dva měsíce se v laboratoři utratí přibližně 100 000 za vejce
  • jedno vejce na pokus stoji 80 korun
  • všichni v laboratoři kupují ty nejlevnější vejce, kde je šance, že byly oplodněný kohoutem, co nejmenší (naopak pěkně biovejce z farmy!)
Minulou sobotu jsem po práci vyrazila do kina (Strom života, nebylo to zrovna jednoduché - a paradoxně tam bylo víc lidí samo než s někým. A všichni měli brýle. Tak nevím, jestli jsem se omylem náhodou nezařadila mezi intelektuály.) a po kině jsem se šla podívat do místního přístravu. 





Potkala jsem tam velmi vkusnou výlohu plnou hodinek




labuťáka




a myslím, že by se tam Johannce líbilo.




Na posledním obrázku je i fontáno-bazének, kterým jsem později v noci prchala v botech před nemístnými nabídkami. Škoda, že byl pán hloupý a nenabídl radši boty; nejspíš by ho to dostalo dál. 

Highlight celého víkendu ale byl nedělení výlet na Château de Chillon, kam jsme jeli za hudební produkcí - filmové melodie v podání britského tělesa. Nejzábavnější část orchestru byl samozřejmě cellový koutek, který se málem počůral smíchy, když jednomu nešťastníkovi praskla guma od spoďárů struna, a kterému (jako jedinému) stále padaly noty a odnášel je vítr, takže jsme si v podstatě ani moc cella neposlechli. Ale bylo tam hezky.



Na celé neděli ale byla nejlepší plavba parníkem. Měl turbíny a komín a houkal a bylo tam sluníčko a vítr a nic mě za poslední dobu neunavilo tolik, jako sezení hodinu a půl na palubě. Plus jsem teda následně vypadala jak Briget Jones po jízdě v kabrioletu, neboť jsem potřebovala nechat si vlát vlasy ve větru. A jak jsem si je držela z obličeje, tak mi sluníčko zvládlo vypálit ruku na čele. Ale stálo to za to, i když to bylo sedmkrát delší a čtyřikrát dražší jak vlak. Ale ten taky super. 

To jsem vůbec koukala, když jsem následně v pondělí (byl státní svátek, oslavovalo se Švýcarsko) jela opravdovým vlakem (neregionálním) do Bernu. Vlaky super. Byl PATROVÝ. Ty na trase Kladno-Praha nejezdí. Tak jsem si to náležitě užila. Cílem byli kamarádi Elise a Philippea, se kterýma jsme měli grilovat. Moc jsem se těšila do německé části Švýcarska, že se třeba už nebudu připadat tak marně. Nicméně Schweizerdeutsch není až tak úplně Deutsch; nerozuměla jsem ani slovo. 

Zbytek týdne už moc zábavný nebyl. Pán telefonující na balkoně do 3 do rána několik dní po sobě mě vydeptal natolik, že jsem (pěkně od plic!) na něj řvala, jestli by už nemohl být zticha (lehce expresívněji). Nevyspání mělo za následek to, že jsem v úterý pozvracela laboratoř a odešla domů (ostatní si nejspíš mysleli, že jsem se při oslavách Švýcarska opila jako doga). A vše vyvrcholilo včera v poledne, kdy jsem (poté, co jsem zjistila, že mi někdo vzal vejce na tento týden, a moje vedoucí (která se vrátila po 14 dnech z dovolené) mi napsala, že mám okamžitě pokračovat s pokusem) měla hysterický záchvat. Před vedoucí, samozřejmě. Ač nedosahoval těch kvalit, jako když jsem hlavou mlátila o umyvadlo, protože mi v tercii! chtěla máma vnutit růžové sněhule na lyžák!!, řekla bych, že mým standardním štědrovečerním scénkám se vyrovnal. No asi není divu, že mě teď všichni chválí a hladí ve vlasech. Asi se bojí, že je jednoho krásného dne všechny oddělám. Včera jsem se teda bála taky. Za tři týdny touhle dobou už budu balit.