Tak jsem konečně našla trochu času na další zápis do deníčku (= přemohla jsem lenost). Od posledně se toho stalo tolik, že na něco určitě zapomenu.
Vaječné zážitky:
- za dva měsíce se v laboratoři utratí přibližně 100 000 za vejce
- jedno vejce na pokus stoji 80 korun
- všichni v laboratoři kupují ty nejlevnější vejce, kde je šance, že byly oplodněný kohoutem, co nejmenší (naopak pěkně biovejce z farmy!)
Minulou sobotu jsem po práci vyrazila do kina (Strom života, nebylo to zrovna jednoduché - a paradoxně tam bylo víc lidí samo než s někým. A všichni měli brýle. Tak nevím, jestli jsem se omylem náhodou nezařadila mezi intelektuály.) a po kině jsem se šla podívat do místního přístravu.
Potkala jsem tam velmi vkusnou výlohu plnou hodinek
labuťáka
a myslím, že by se tam Johannce líbilo.
Na posledním obrázku je i fontáno-bazének, kterým jsem později v noci prchala v botech před nemístnými nabídkami. Škoda, že byl pán hloupý a nenabídl radši boty; nejspíš by ho to dostalo dál.
Highlight celého víkendu ale byl nedělení výlet na Château de Chillon, kam jsme jeli za hudební produkcí - filmové melodie v podání britského tělesa. Nejzábavnější část orchestru byl samozřejmě cellový koutek, který se málem počůral smíchy, když jednomu nešťastníkovi praskla guma od spoďárů struna, a kterému (jako jedinému) stále padaly noty a odnášel je vítr, takže jsme si v podstatě ani moc cella neposlechli. Ale bylo tam hezky.
Na celé neděli ale byla nejlepší plavba parníkem. Měl turbíny a komín a houkal a bylo tam sluníčko a vítr a nic mě za poslední dobu neunavilo tolik, jako sezení hodinu a půl na palubě. Plus jsem teda následně vypadala jak Briget Jones po jízdě v kabrioletu, neboť jsem potřebovala nechat si vlát vlasy ve větru. A jak jsem si je držela z obličeje, tak mi sluníčko zvládlo vypálit ruku na čele. Ale stálo to za to, i když to bylo sedmkrát delší a čtyřikrát dražší jak vlak. Ale ten taky super.
To jsem vůbec koukala, když jsem následně v pondělí (byl státní svátek, oslavovalo se Švýcarsko) jela opravdovým vlakem (neregionálním) do Bernu. Vlaky super. Byl PATROVÝ. Ty na trase Kladno-Praha nejezdí. Tak jsem si to náležitě užila. Cílem byli kamarádi Elise a Philippea, se kterýma jsme měli grilovat. Moc jsem se těšila do německé části Švýcarska, že se třeba už nebudu připadat tak marně. Nicméně Schweizerdeutsch není až tak úplně Deutsch; nerozuměla jsem ani slovo.
Zbytek týdne už moc zábavný nebyl. Pán telefonující na balkoně do 3 do rána několik dní po sobě mě vydeptal natolik, že jsem (pěkně od plic!) na něj řvala, jestli by už nemohl být zticha (lehce expresívněji). Nevyspání mělo za následek to, že jsem v úterý pozvracela laboratoř a odešla domů (ostatní si nejspíš mysleli, že jsem se při oslavách Švýcarska opila jako doga). A vše vyvrcholilo včera v poledne, kdy jsem (poté, co jsem zjistila, že mi někdo vzal vejce na tento týden, a moje vedoucí (která se vrátila po 14 dnech z dovolené) mi napsala, že mám okamžitě pokračovat s pokusem) měla hysterický záchvat. Před vedoucí, samozřejmě. Ač nedosahoval těch kvalit, jako když jsem hlavou mlátila o umyvadlo, protože mi v tercii! chtěla máma vnutit růžové sněhule na lyžák!!, řekla bych, že mým standardním štědrovečerním scénkám se vyrovnal. No asi není divu, že mě teď všichni chválí a hladí ve vlasech. Asi se bojí, že je jednoho krásného dne všechny oddělám. Včera jsem se teda bála taky. Za tři týdny touhle dobou už budu balit.