- Naše ulice (Rue de Geneve) je místní E55. Což je zajímavá informace. Hodina prý cca 100 franků (2000 korun). Těžko říct, jestli je to málo nebo hodně. Místní Turek prohlásil, že v Turecku byste za tuhle cenu nedostali pořádnou kvalitu. Včera večer jsem možná potkala nějakou, která se chystala na službu. Ale vzhledem k času (22ish) to taky mohla být slečna chystající se na night out.
- V rámci dobrovolničení jsem našla zvířecího psychologa, psí masáže a taky spermabanku.
- V laborce se mi začlo docela dařit, konečně jsem ve čtvrtek viděla rozdíl v před a po. Naštěstí. Jinak bych si začla už asi připadat neschopně. Ale dneska se zase vrátila rovnováha do vesmíru, když jsem si myslela, že jsem rozbila mikroskop, ale ukázalo se, že jsem jenom zapomněla zmáčknout tlačítko.
- Když jsem si někdy stěžovala, že lidi v Praze neumí nastupovat do metra (vytvoří kruh před dveřmi a čekají, že změníte skupenství a kolem nich protečete), tak se musím všem veřejně omluvit. V Lausanne si nástup do metra člověk musí vybojovat. Že se stojí v kruhu před dveřmi, OK. Ale ono se musí nastupovat už při tom, když lidi vystupují. Poprvé mě to tak překvapilo, že jsem se dovnitř nedostala. Připomnělo mi to scénu s nastupováním do vlaku v Indii v Outsourced; bohužel není online.
- Další dost nepříjemné zjištění bylo, že se zde může (?) kouřit na zastávce. A ne tak, jako u nás - že někdo nenápadně postává v blízkosti a vy na něj vrháte vražedné pohledy. To takhle sedíte v budce na lavičce, protože venku prší a metro jede za deset minut, a přijde slečna, sedne si vedle vás a prostě si zapálí. Navíc se třeba kouří v podchodech. Obzvlášť v jednom přeplněném pod hlavním nádražím je to extrémně nechutné.
- Když odjíždíte na víkend pryč a nechcete riskovat, že vám někdo zdemoluje dveře, pokoj a všechno v něm, vypněte si laskavě přednastavený budík na 6.30. V sobotu ráno nebývám extra příjemná všeobecně, ale po třiceti minutách smyčky I don't wanna miss a thing hrané tak nahlas, že jsem ji slyšela přes tři pokoje a zavřené okno, jsem neměla daleko k vraždě. V 7 jsem se na pokraji zhroucení vyřítila z pokoje a šla hledat zdroj. Bohužel bušení nebylo účinné, evidentně tam nikdo nebyl. Takže jsem v průběhu dalších 30 minut, co budík vyhrával, aspoň oblepila dveře vzteklýma, růžovýma post-itama. Trochu se mi ulevilo.
- Včera jsme byla poprvé v životě sama v kině. A fajn. I když se mi nepodařilo kino trefit hned napoprvé - chtěla jsem jít na 2D film ve 3D kině (pořád lepší, než když jsem tehdá chtěla nechat vyvolat fotky v železářství) - tak se nakonec vše v dobré obrátilo. Harry v 2D je stejně super jako v 3D, navíc člověk nemusí mít na nose ty brýle. A poletující kousky Voldemorta v klidu oželím. A jak jsem byla sama, nemusela jsem ani spěchat a mohla počkat až do úplného konce credits, poslechnout si hudbu a tak vůbec - hezky se s Harrym rozloučit. Až mě zamrzelo, že jsem nehrála nikdy na žádný pořádný nástroj, jako třeba sestra (nic, co by se dalo použít v orchestru). Musí být úžasný se podílet na hudbě k filmům jako je třeba Harry. Místo toho vraždím kuřata. Btw ta z poslední várky už měla zobáček a peří.
a ovečky
Cinkaly. Dokonce mám i zvukový záznam na videu. Ale musela bych ho nahrát na youtube a to se mi nechce. Takže přicházíte o ovečku, co se drbe zadní nohou úplně stejně jako Peggynka.
A na závěr mě překvapila mnohojazyčná výstražná tabule. Obvykle bývají věci jako jak se chovat při požáru, explozi apod pouze ve francouzštině (zato jak ovládat sušák rukou na záchodě si člověk přečte nejen francouzsky, německy, anglicky a italsky, ale třeba i rusky).
Jdu si drát druhou půlku oběda. Kterou jsem snad nedala do misky od jaru, protože bych to podruhé už nerada vyhazovala. Bis bald.
Jo a vlastně highlight týdne - mám nalakované nehty a odporný palec už nevypouští hnis, ba dokonce probíhá reepitelizace!



Skvělé články!
OdpovědětVymazatDo kina jsem se sama ještě nevydala, ale je to takové moje tajné přání, známka toho, že už jsem velká a samostatná holka ;-).
Prima léto přeje Vivi