Chtěla jsme napsat příspěvek o tom, jaký jsem flákač - zdrhla jsem z laborky ve tři, koupila si kýbl zmrzliny a koukala se s ním na Bachelorette. Ale jsem líná o tom i jenom psát.
Takže ve zkratce asi to nejzajímavější (i když teda teď myslím jenom na to, že jestli bude další bachelor Ryan, tak si půjdu hodit).
Kolej tady stojí cca 15 000 měsíčně. Mám takový svůj malý, soukromý loft. Jednou týdně má přijít paní utřít prach a podlahu. Byla tady dneska, ale že tu uklidila, to jí nesežeru. Nebo možná u mě už neuklízí, protože jsem si na začátku stěžovala na extrémně nechutnou lednici. Těžko říct. Aspoň jsem se ale neflákala úplně, voní mi to tady savem, mám rozvěšené čerstvě vyprané prádlo a může se začít učit. Respektive zkoumat, kolik otázek mám zpracovaných od zkoušky z interny z páťáku a kolik jich budu muset dozpracovat ke státnicím, kam se chystám někdy začátkem září, když budou termíny. Snad budou. Ráda bych před odjezdem do Bostonu měla za sebou internu, chíru a pediatrii, abych se pak příští rok mohla flákat.
Včera jsem měla svojí první fortune cookie. Teda - ukradla jsem ji z help-yourself skříně (ze skříně, která pravděpodobně patří stálým obyvatelům kolejí, kteří ji nezamkli). Za to se teda stydím, ale vždycky jsem ji chtěla rozlomit a přečíst si papírek. Mám se prý odměnit za dobře odvedenou práci. Možná se půjdu podívat na ty růžovo-červené melissky na náměstí. Když mi to říká sušenka, neměla bych odporovat.
Dneska mi rukama prošlo 150 vajec. Tolik jsem jich asi neviděla pohromadě za celý svůj dosavadní život. Plus je, že jsem mohla (konečně!) použít turbokurník. Pro ilustraci uvádím velikost tácu do normalního kurníku a do toho velikého. Skoro jsem ho neunesla (vejde se do něj 84 vajec).
Včerejší pokus se mi docela povedl, aspoň teda myslím - mám takové výsledky, jaké jedna slečna v laborce ještě neviděla. Tak snad to není jenom nějaký error způsobený mou nešikovností; už se těším, až se mi příští týden vrátí mentor z dovolené a všechno to probereme. Nicméně na jednom z vajec z mého ach jo příspěvku je krásně vidět kuře. Akorát je teda trochu mrtvé. Nerada bych někoho pohoršovala (jako třeba když jsem povídala o krájení mozku a rovnání plátků do svačinové krabičky jedincům, kteří to nečekali), takže kdyžtak zavřete oči a rychle to přejeďte. Snad poprvé jsem ho viděla takhle pěkně. Je tam hlavička s černým okem, zobáček s bílou tečkou a u hlavy má pařátek. Je mu 14 dní.
A abych nebyla tak morbidní, tak mám ještě strašně roztomilý obrázek kuřete starého 8 dní - malé miminko.
No to by asi bylo všechno. Koukám, že to nakonec zas až tak zajímavé nebylo, ale tak nic lepšího se mi neděje. Snad se to trochu změní o víkendu - vypadá to, že bych nemusela jet do laborky! Takže v soboru ráno půjdu na trh a v pondělí pojedu asi do chaloupky do hor oslavit národní den Švýcarska (ať už je to cokoli). Snad se stihneme vrátit tak, abychom večer viděli ohňostroj u jezera.
Ale teď si jdu už opravdu pustit Mamma Mia soundtrack a vrhnout se na kardiologii.




esterko, ver mi, ze kdyz se bojis, ze ti pri rozmacknuti vypadne na stul hybajici se embryo, tak jsi mnohem, ale mnohem zrucnejsi :D
OdpovědětVymazatsusenky se bojim, no. radsi tam o vikendu skocim to omrknout.